Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Cévní rizikové faktory jsou rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku srdečně-cévního onemocnění. Cévní rizikové faktory jsou rovněž spojovány se zvýšeným rizikem vzniku kognitivních poruch a demence. Některé cévní rizikové faktory lze ovlivnit úpravou životního stylu, a snížit tak riziko vzniku kognitivních poruch a demence. Mezi nejvýznamnější cévní rizikové faktory se řadí: vysoký krevní tlak (hypertenze), vysoká hladina cholesterolu v krvi (hypercholesterolemie), cukrovka (diabetes mellitus), obezita, kouření. Viz také krevní cévy, rizikové faktory.

Rizikové faktory jsou vlivy vnitřního nebo vnějšího prostředí, eventuálně kombinace obou, které mohou působit na vznik některých onemocnění nebo se na jejich vzniku podílet. Rizikové faktory obecně rozdělujeme na: neovlivnitelné – např. věk, pohlaví, rodinná dispozice nebo již existující chronické onemocnění, ovlivnitelné – např. kuřáctví, vyvážená strava, sedavý způsob života, apod. Doporučeními ohledně životosprávy, případně lékařskými intervencemi (např. směřujícími ke snížení hodnoty krevního tlaku či hladiny cholesterolu), se praktický lékař snaží ovlivnit zejména rizikové faktory onemocnění, které nejčastěji způsobují invaliditu a časná úmrtí, jako jsou srdečně-cévní onemocnění a nádorová onemocnění. Očkováním se snižuje riziko infekčních onemocnění.

Riziková skupina v souvislosti s lékařstvím označuje skupinu lidí, kteří jsou si v určitých ohledech podobní (například mají podobný věk, životní styl apod.), a proto mají podobné riziko vzniku konkrétního onemocnění. Například lidé, kteří nekouří, mají nižší riziko vzniku rakoviny plic než lidé, kteří kouří. Kromě toho mohou být například onkologičtí pacienti se stejným typem zhoubného nádoru rozděleni do různých rizikových skupin, které jsou vymezeny určitými vlastnostmi jejich nádoru. Konkrétním příkladem jsou tři rizikové skupiny pacientů s karcinomem prostaty: Riziková skupina Klinické stadium nádoru Hodnota PSA Gleasonovo skóre nízce riziková skupina do T2a a do 10 ng/ml a do 6 středně riziková skupina T2b nebo 10-20 ng/ml nebo 7 vysoce riziková skupina T2c-4 nebo více než 20 ng/ml nebo 8 nebo více Volba nejvhodnější léčby pak může být založena na tom, do které rizikové skupiny pacient spadá.

Rizikové sporty jsou sporty s potenciálně vysokým rizikem, např. sólolezení (tedy lezení po skále bez jištění), slacklining ve velkých výškách, strmé sjezdy na horském kole, base jumping atd. Typický rizikový sport se vyznačuje tím, že chyby mohou snadno vést k vážným nebo dokonce smrtelným úrazům.

Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při iCMP je v mozku narušen krevní oběh. Příčinou je obvykle krevní sraženina (trombus), která zablokuje některou z tepen zásobujících mozek. Tato krevní sraženina se může vytvořit (a často se i vytváří) mimo samotný mozek, např. v krční tepně nebo v srdci, a krevním řečištěm je pak zanesena do mozku, kde zablokuje některou z jeho cév. Krevní sraženina však může vzniknout i přímo v mozku. V obou případech je důsledek stejný: nervové buňky nejsou dostatečně zásobovány kyslíkem a živinami, a proto odumírají. V závislosti na tom, která oblast mozku je postižena, se pak vyskytují určité neurologické příznaky, mezi které může patřit např. jednostranné ochrnutí, poruchy řeči nebo zraku. Viz také ischemie, cévní mozková příhoda, hemoragická cévní mozková příhoda.

Cévnatka (lat. choroidea) tvoří prostřední vrstvu oční bulvy: nachází se mezi bělimou a sítnicí. Cévnatka je velmi bohatě protkána krevními cévami, zásobuje sítnici živinami a kyslíkem a udržuje stálou teplotu oka. Cévnatka má největší tloušťku v nejzadnější části oka (0,2 mm), zatímco v okrajových částech se zužuje na 0,1 mm. Cévnatka společně s řasnatým tělískem a duhovkou tvoří tzv. živnatku.

Hemoragická cévní mozková příhoda (hCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při této závažné události vstupuje do mozkové tkáně pod vysokým tlakem krev z prasklé cévy, která byla většinou poškozena aterosklerózou. Tento typ cévní mozkové příhody se nejčastěji vyskytuje u lidí s dlouhodobou anamnézou vysokého krevního tlaku (hypertenze). Příznaky jsou podobné jako u ischemické cévní mozkové příhody, jednoznačně je od sebe odlišit může pouze lékař s využitím speciálních zobrazovacích metod (CT, MRI). Viz také hemoragie, cévní mozková příhoda, ischemická cévní mozková příhoda.

Cévní mozková příhoda (CMP) (mezi odborníky často označována jako iktus, lidově označována jako „mrtvice“ nebo „mozková mrtvice“) je následkem přerušení nebo zastavení toku krve do mozku, což má za následek odumření části mozkové tkáně pro nedostatek kyslíku. Rozlišujeme dva „hlavní“ typy cévní mozkové příhody: ischemická a hemoragická CMP.

Cévní stěna je stěna tvořící „potrubí“, kterým proudí krev, tedy stěna krevních cév. Stěny tepen i žil se skládají ze tří vrstev, latinsky označovaných jako: tunica intima (vnitřní vrstva), tunica media (střední vrstva), tunica externa (vnější vrstva). Stěny tepen jsou silnější i pevnější než stěny žil, protože oproti žilním stěnám se ve stěnách tepen nacházejí další „podvrstvy“: vnitřní elastická membrána (membrana elastica interna) a zevní elastická membrána (membrana elastica externa). Naopak stěny kapilár jsou velmi tenké: jsou tvořeny jedinou vrstvou endotelových buněk. Obrázek: Struktura cévní stěny – schematický nákres. Stěny tepen (vlevo) i žil (vpravo) se skládají ze tří vrstev, zatímco stěny kapilár (dole) jsou tvořeny jedinou vrstvou endotelových buněk. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také cévy, krevní cévy.

Cévní bypass je chirurgický zákrok, při kterém je průtok krve přesměrován z jedné oblasti do jiné tím, že operatér změní způsob propojení krevních cév. Cévní bypass se nejčastěji využívá k „přemostění“ oblasti kolem tepny poškozené aterosklerózou. Konkrétním příkladem cévního bypassu je koronární bypass, který je prováděn na ucpané věnčité tepně. Viz také krevní cévy, bypass.